Vracím se na základnu (úplně rozbitá)

Takovouto sms jsem poslala Matyášovi Kozmovi, když jsem si s ním domluvila hodinu tréninku. On tedy už klienty netrénuje, on se s nimi hýbe sám, protože pohyb miluje. Přirozený pohyb. Je to mover. A hrozně šikovný, už mi několikrát pomohl a spravil mi držení těla (po porodu a kojení), zbavil mě vypouklého břicha (mno, prostě vykrmeného panděra). hrozně mě to s ním baví, protože i jeho pohyb baví. Ten kluk na sobě hrozně maká a předává tu energii i svým klientům. A co jsme spolu dělali?

Byli jsme venku v přírodě, kolem nás pobíhal (a s námi i cvičil, aby ukázal, že je lepší, než maminka- a byl lepší!) můj mladší synek, protože kam s ním po školce, ne? Do přírody cvičit......

Nejdřív Matyáš zjistil, jak na tom jsem, jak se hýbu. Pořád mě chválil, asi po té sms čekal, že se nehnu, neohnu, nepopoběhnu. Když jsem ale cvičili s rukama, už jsem protestovala, tedy ruce. Práce na pc a jejich malé využití jim dávají zabrat, to bolelo moc. Když jsem se pověsila na tyč, tak jsem se udržela jen chvilku. Ale když jsem to zkusila za půl hodiny znovu, asi jsem vyrostla nebo co! Šlo to o trochu lépe, i břišní svaly ožily:-)

A pak mě učil běhat! MĚ!!!!!! Jak jste na tom se stylem běhání vy? Já dopadám pěkně na paty, rukama hezky hýbu, abych zapojovala i břicho a záda (tím pádem si rozhazuji celé tělo), prostě si pěkně ničím nohy ve svých drahých růžových botkách. Když jsem na místě zkoušela, jak mám běhat a závistivě okukovala synka, jak to všechno dělá přirozeně správně, a pak se trochu předklonila a vyrazila vpřed, dostalo moje odhodlání nový rozměr.  Čoveče, dyk to půjde. I našeho psa prý uběhám:-)

Další výzvou je pak zpráva mého nechutně mladého souseda, který jako že prý kdy začneme běhat! Prý po Vánocích trochu přibrall! Je konec dubna, to si všiml brzy, co? Ti mladí dnes, co se dá dělat, naučím běhat i jeho! Krásné jaro:-)