Mě nikdo zastrašovat nebude!

Normálně mi Milfaitová napsala, že ještě budu prstíčkem hrabat a že budu ráda, když jí ponesu svačinu, během čtvrtmaratonu. No jako se asi zbláznila, vona chce běžet v pátým měsíci těhotenství a vyzvala mě na souboj! MĚ!!!! A používá na mě taktiku zastrašování soupeře, HA!

No jestli si myslíte, že na mě, jakožto na vyrovnanou ženu pevného charakteru a vůle, toto platit nebude, jste na omylu. Myslím na tu ženskou každý ráno, když vstávám. Respektive když se mi nechce vstávat. A nechce se mi jít běhat do lesa a chci si ještě hovět v peřinách a válet se - což je prakticky skoro každé ráno.

A pak si na ni vzpomenu, moje pevná vůle mě popadne za dlouhý vlas, donutí mě jít svázat culík, obléknout si lososový úborek , růžové tenisky, červenou kšiltovku, sluchátka do uší a prostě běžím. Vedle mě moje věrná fenka Betty.

Když běžím do kopce (jeden je v těch našich Mlackých lesích fakt hnusnej), představím si, jako že je to stoupání Putimskou branou v Písku - součást běžecké trati Královského maratonu - koukám při běhu do země a říkám si, běž, děvče, běž, představuji si, jak před sebou tlačím Milfaitovou, která už nemůže !!!:-) a fakt ho vyběhnu. Nahoře sice nemůžu dýchat, že i ten pes na mě ustaraně kouká, jestli to se mnou nesekne, ale ten pocit vítězství je hustééééj.

Takže vzkaz na Šumavu, kde se vaří nejlepší marmelády na světě - uznávám, moje jahodová šťáva se mi zkazila do týdne, višňovému džemu chybí pověstné cosi a pečeným čajem ze švestek jsem zničila troubu, ALE NEVZDÁVÁM TO! Protože svět patří nám, co se z něj neposerouuuuuuu:-)